Aozora no Sekai

Ty trubko!

2012-01-04T23:53:00.000+01:00

A aby toho nebylo málo, ještě bych vám chtěla říct, čím jsem dnes zabila spoustu času. Ale dobrého času.

Před nějakým časem (asi o letních prázdninách?) našel Wal (dříve známý jako F.) na YouTube show zvanou Kids React. Nebyla jsem doma, takže jsem si jen zapamatovala název, podívala se na pár videí, co nám (Rině-sama a mně) ukazoval a vrátila se k nim až před nedávnem. Dnes jsem se na ně dívala také, ale dlouho jsem nevydržela. Jsou skvělí, jen je na chvíli odklonil nový podnět. Kids React na různá videa na YouTube. Jedním z nich bylo video někoho, kdo si říká NigaHiga.
Pomineme-li mé naprosto neopodstatněné sympatie k asiatům (a všemu co obsahuje slovo začínající na "japonsk"; no kidding, občas mě to samotnou děsí), je úžasný. Jasně, některá videa nebyla tak šíleně zábavná, jako jiná, ale... stručně řečeno, jiná byla.
A tak mi nezbývá, než se s vámi podělit:

Kids React to Viral Videos #1

The Big Bouncing Inflatable Green Ball (právě na tohle jeho video Kids Reacted)

I když se zdálo, že YouTube nechce, abych sem videa přidala, povedlo.

Dobrou noc! Teehee, ehm. ^^

A ani jim neříkám "novoroční předsevzetí"

2012-01-04T23:51:00.001+01:00

Novoroční předsevzetí. Asi o nich všichni něco víte.

Letos jsme u Riny-sama udělaly pěknou věc. (Opět se vracím k Silvestrovské party.) Napsaly jsme na papír pěkné věci a zlé věci, které se nám staly minulý rok (když jsme je psaly byl to ještě "ten rok") a nějaké přání do nového. A pak jsme je u babičky na terase spálily. Bylo to zlé, je to minulost, lepší zapomenout, bylo to hezké, ale bylo to. A přání... přání se přece nesplní, když na ně budete každý den koukat. ^__^
Doufám, že budu mít možnost to tenhle/příští rok udělat znovu. Bylo to fajn.

Nicméně (strašně se mi tohle slovo líbí v angličtině... "nevertheless") teď k tématu. Po všech těch letech už vím, jak to se mnou, s předsevzetími a sliby je. Není to tak, že bych je nechtěla dodržet, "jen" to nezvládám. Takže žádná předsevzetí typu "určitě zhubnu", "vždycky odpovím na mail do druhého dne" a tak podobně. Ha. Zase bych jen měla výčitky svědomí.

Letošní by tedy měla být hezká, "lehká" - spíš několikero pravidel, jimiž bych se chtěla řídit, ale když se nezadaří... no, jsou to dlouhodobější problémy, takže žádné velké zklamání...

You can find them on the left side.

Tolik "šťastný" nový rok...

2012-01-04T23:50:00.000+01:00

Pěkně vás vítám v novém roce 2012 a ještě jednou vám do něj přeji vše nejlepší.
Zatím z něj sice uběhly jen necelé čtyři dny, ale i přesto se zeptám: Jak se vám v něm zatím líbí?
Mě se zatím líbí, i když je docela dost... divný. Nebo já jsem. spíš to bude mnou. Tentokrát vážně.
A čím, že se to projevuje? Tímhle i tamtím...
Hned na úvod musím zmínit, že Silvestr/Nový rok u Riny-sama (dříve známé jako K.) byl úžasný a nenesou žádnou vinnu za mé podivné rozpoložení. No, možná trošku. ^__~ (Musím zjistit, jak se píše lineární smajlík s vyplazeným jazykem.) Teď vážně: Bylo to úžasné a jsem vděčná, že jsem tam mohla být.

Novoroční noc. Bavily jsme se s Rinou-sama, její maminkou a jejími kamarádkami o vztazích. Což, jak jistě všichni víte po přečtení pár mých článků, není oblast v níž bych se pohybovala nějak jistě. Když k tomu přidáme pravidla, která jsem si kdysi dávno vymyslela a která pro mě bude, pokud toho bude třeba, zatraceně těžké překonat, propadla jsem chvilkovému naprostému zoufalství. Možná v tom hrál nějakou roli i alkohol, ale pokud ano, byla to role vedlejší a vlastně úplně nepodstatná. Úplně stejně bych reagovala i kdybych nic nevypila (jako třeba teď, kdybych měla někoho s kým si o tom promluvit...). Ale to už odbíhám. Prostě to byla jedna z těch méně příjemných věcí, co se mi od začátku roku dějí. (Nechtějte po mně, abych to víc rozváděla.)

Domů jsem přišla někdy odpoledne (to je tak, když vstáváte v jedenáct a babička dělá novoroční oběd ^__~) a pohádala se s mamkou. Jestli teď někdo má chuť říct "Jak na Nový rok, tak po celý rok", ať laskavě drží jazyk za zuby, už několik let se snažím přesvědčit, že pověry nemají smysl a vytvářím si své vlastní, funkční a pozitivní. A krom toho jsme se od té doby nehádaly. Naštěstí.
Nicméně rozpoložení to nepomohlo.
Večer jsem nemohla usnout a tak jsem se rozvířené myšlenky snažila usadit posloucháním rádia (od Ježíška jsem dostala nový mobil, který má v sobě i rádio). Naneštěstí to byl rozhovor se slečnou, jíž jeden duševně chorý člověk polil obličej kyselinou a ona mimo jiné oslepla (myslím, že o tom na jaře psali v novinách). Chtěla jsem spát, ale na českých stanicích hráli samé tuc-tuc anti-usínací písničky (normálně by to asi nevadilo, ale zrovna ten den...), takže mi nezbývalo než zůstat u BBC. A protože to bylo svým způsobem zajímavé (znáte to, lidská povaha -.-), poslouchala jsem až do konce, přemítajíc nad svými problémy, nad tím, které (bez prominutí) hovado dokáže něco takového udělat (muslimské, já vím; a nic proti muslimům celkově, pořád si myslím, že i mezi nimi jsou inteligentní lidé) a jak strašné to musí být oslepnout (a to teď ještě čtu jednu portugalskou knížku, která se jmenuje Slepota; možná vám o ní povím, až ji dočtu) a ještě takovým způsobem... Když to shrnu, nic moc "pohádka" na dobrou noc... ale bylo už pozdě, takže jsem i přesto usnula. Chudák slečna; jsem vážně ráda, že v naší kultuře není polévání lidí kyselinou "normální". -.-

Na druhý den jsem jela do Olomouce, protože jsem další den měla psát zápočet (opravný) z portugalské literatury. Tak tedy, učila jsem se; chvíli. Pak jsem padla do podivné nálady, podívala se na čtyři díly IT Crowdu, nové Sanctuary a nového Sherlocka. Aby tomu nebylo málo, našla jsem si ho (Sherlockova herce) na IMDb a zjistila, že hrál v Atonement (Pokání) - filmu, o němž jsme se nedávno bavily s Rinou-sama. Dopadlo to tak, že jsem film stáhla a i za cenu toho, že jsem šla spát o půl třetí se na něj podívala. Bylo to špatné.
Povězme si to na rovinu. Zakončit den Sherlockem by bylo skvělé. Sherlock je úžasný. Ale Atonement? Je to úžasný film (a pravděpodobně i úžasná kniha), ale tak... tak smutný!
No, další pěkná pohádka na dobrou noc.

A pak včera (opět doma). Od Ježíška jsem také dostala knihu Krátký druhý život Bree Tannerové (novela k románu Zatmění). Ráda mám věci kompletní. Včera (samozřejmě před spaním) jsem ji dočetla. Jistě, kvalita... no, byla to novela, takže od toho člověk nemohl čekat nějakou hloubku. Co se překladu týká, úplně jsem viděla, jak některé věty zní hloupě už v angličtině, takže na ten si stěžovat nebudu. Hlavní hrdinka... kdo to k čertu byl? Samozřejmě, vím, kdo byla, ale její charakter byl tak nesmírně plochý (já vím, já vím novela), že nebýt toho, že byla (nešťastně) zamilovaná, byla by mi úplně ukradená.
Chci jen říct, nečekala jsem moc a taky jsem moc nedostala, ale (teď už konečně přichází pointa!) každý, kdo četl Zatmění, ví jak její příběh končí (kdo nečetl, pravděpodobně ani číst nechce, takže vám to prozradím). Bree umře. Jo. Všichni to ví, nikdo není překvapený, nikdo nedoufá v nenadálý zvrat. Ne, všichni to ví a jsou s tím více či méně smíření. Jenže, víte, ono to není moc povzbudivé, když vám kniha končí smrtí... Takže zase jen ještě jedna pěkná pohádka pro sladké sny.

Ne, že bych z takových věcí měla noční můry, spíš naopak. To málo, co si ze snů z posledních snů pamatuju je spíš pozitivní, zábavný nebo jinak lehký pocit. Ale... nedělá mi to dobře, tolik smutných věcí za ráz... Je mi divně těžko a vystrašeno a do toho se musím učit. Haha. Ha.
Never mind, show must go on. Just wanted to let you know I'm alive. ^__^

Fish Story

2012-01-04T23:47:00.001+01:00

"Není to tak dávno (jen asi tři hodiny), co jsem na akci JKO (vysvětlím časem) viděla japonský film Fish Story," chtěla jsem napsat, jenže jsem chtěla článek ještě upravit a teprve pak publikovat, takže se to ne tak dávno protáhlo na měsíc dvanáct dní a něco k tomu. No, nevadí.
Zpět k Fish Story. Na seznamu jsem jej měla již delší dobu (according to Ouri-chan od FF2010), ale jak jsou ty seznamy dlouhé, stále jsem se k němu nemohla dostat, až jsem i zapomněla, že ho tam mám... až dokud JKO nepřišel s jeho promítáním.
Neb se mi film moc líbil, rozhodla jsem se napsat na něj něco jako recenzi... Sama jsem zvědavá, co z toho bude.

Celým filmem, složeným z několika zdánlivě nesouvisejících dějových linií, nás provází příběh (fiktivní) punkové skupiny Gekirin, jež vznikla a zanikla pouhý rok před tím, než vznikla skupina Sex Pistols, jež punk vytvořila a rozšířila (zde vycházím z informací poskytnutých ve filmu, neb se v punkové hudbě příliš neorientuji). Jejich jediné album nazvané po titulní (a jediné ve filmu hrané) písni Fish Story nemělo úspěch, kapela předběhla svou dobu.
I přesto hraje píseň významnou roli ve všech příbězích, jež film prezentuje a často je jediným pojítkem mezi nimi.
Za druhou výraznou dějovou linii bych považovala současnost, rok 2012, kdy se k Zemi řítí kometa, jejímž dopadem... by to nedopadlo dobře. V této linii se setkáváme pouze se třemi postavami, jež se v opuštěném městě náhodou sešly v obchodě s hudbou.
Dalším příběhem je příběh tří vysokoškoláků, kteří si nějakých deset let po vydání alba, pouští titulní píseň, setkávají se s dívkou, jež předpovídá budoucnost, a dál pokračují vstříc budoucnosti.
Poslední, nicméně neméně důležitou, linií je příběh středoškolačky, jež v roce 2009 zaspí na trajektu, kde se setká s únosci, ale i člověkem, jenž ji nějakým způsobem inspiruje.
Za jednu z nejúžasnějších věcí v tomto filmu považuji to, že žádný z příběhů ani motivů není více či méně důležitý než jiný. V závěru se všechny linie propojují a dívák pochopí, že kdyby byl vynechán jediný kousíček, film by nebyl kompletní. Jakou roli v příběhu hraje zmíněná píseň či špatný překlad a jakou hrdinové jednotlivých linií, lze skutečně pochopit jen po slhédnutí celého filmu.
Ačkoli se mi zpočátku zdál film zdlouhavý, příliš lpící na svých nudných postavách, brzy mě přesvědčil, jak mylný můj prvotní názor byl. Provázky osudů se začnou splétat, bezvýznamné detaily nabývají na důležitosti, komické situace či veselá/uvolněná nálada postav probouzí smích i na rtech divákových a celkový dojem je dech beroucí.

Fish Story (2009) - režie Yoshihiro Nakamura (中村義洋), předloha román Kotaroua Isaky (伊坂幸太郎)

Celkový verdikt: Nebudu dávat žádné hvězdičky ani body, neb nejsem opravdový kritik a navíc si nikdy nezpamatuju, jaký počet pro mě znamená co, takže tedy slovně: Filmem jsem absolutně nadšená. Jediné, co můžu udělat, je jej doporučit. Domnívám se, že by svým skvělým zpracováním mohl zaujmout i nejapanofilní diváky. Přináší nejen zábavnou i napínavou podívanou protkanou sice jedinou, nicméně velmi chytlavou punkovou písní.